Začněme u kostarické kávy, v této oblasti se kultivuje pouze druh arabika. Jednou z nejproslulejších oblastí je Tarrazu, odkud také pochází káva, která je podle názoru místních odborníků jednou z nejlepších káv. Speciálně tento druh se pěstuje bez umělých hnojiv a pesticidů, ručně se češe a přebírá. Kvalitní káva má označení "SHB", což znamená, že je pěstována v nadmořské výšce více než 1500 metrů. Kostarické obyvatelstvo spotřebuje 10 procent své celkové produkce kávy, ale na tuzemský trh dodává pouze kávu horší kvality, která nemůže jít na vývoz. Spotřeba kávy na obyvatele by asi překvapila Američany i velké milovníky kávy, jakými jsou Italové, protože je tady téměř dvojnásobná. Kostarické kávy mají vynikající chuť, bohatou plnost, optimální kyselost a kořeněné aroma.

Pro Střední Ameriku je typická káva pěstovaná v Salvádoru, mimořádnou odrůdou je tady káva Pacamara, která má jemnou kyselost, plnou čistou chuť a velmi jemnou vůni. Poskytuje skutečně mimořádný chuťový zážitek.

 Pro labužnický trh s kávou je poměrně důležitá guatemalská káva, všechny druhy jsou ceněny pro svou kvalitu. Je pěstována především na vulkanických půdách vrchů Sierra Madre, kde jsou pro kávovníky arabiky naprosto ideální podmínky. Znalci upřednostňují jejich kořenitou a plnou chuť, zvláště pak u káv z oblasti Antigua, kde je půda zásobena dusíkem ze sopečných erupcí, tyto kávy jsou špičkové s kouřovou příchutí.

Část produkce kávy vypěstované na Haiti se vyváží do Japonska, kde se míchá se špičkovou kávu Blue Mountain.

 A když už jsme se zmínili o této kávě, řekneme si o ní ještě několik zajímavostí. Jedná se o kávu špičkové kvality, která je na kávovém trhu považována nejen za nejlepší, ale také za nejdražší. Téměř 90 procent celé produkce nakupují Japonci, i když o ni projevují stále více zájem ve Spojených státech amerických a v poslední době i ve Velké Británii. Káva Blue Mountain je přepravována v dřevěných sudech o obsahu 70 kilogramů a kávová komise této kávě vystavuje certifikát o její pravosti, aby nedocházelo k padělkům. Nepražená zrna mají typickou tmavě modrozelenou barvu a jsou větší než zrna ostatních káv. Jedná se o vysoce ušlechtilý druh a na stupnici kvality je jednou z nejvýše hodnocených odrůd káv. Má excelentní aroma, ovocnou příchuť a výraznou kyselost. Její vynikající harmonická chuť se rozvine až při pití. Ale důvod, proč je zároveň nejdražší kávou je ten, že se připlácí nejen za její aroma, ale také je nutné při její přípravě použít 10 až 15 procent kávových zrn navíc. Pokud bychom totiž použili stejné množství zrnek jako u jiných káv, chuť Blue Mountain bude fádní a my přijdeme o ten pravý požitek z této jedinečné kávy.

Různorodá je brazilská káva, například severní oblasti poskytují kávu s příchutí jódu, která připomíná moře. Ze stejné oblasti pochází káva, která patří k nejzajímavějším na trhu a nese označení "Bahia". Samotná Brazílie je druhým největším konzumentem kávy na světě a proto mnohé druhy kávy zůstávají na tuzemském trhu a ze země se nevyváží. Brazilské kávy by se neměly příliš dlouho skladovat, protože pak mohou rozvinout přílišnou kyselost, což negativně ovlivňuje jejich chuť.

 Za zmínku stojí také kolumbijská káva, pokládá se za jednu z nejlepších vyvážených káv a tvrdí se, že nápoj z ní se může pít v kterémkoli čase. Jedná se o jemné kávy druhu arabika, které mají menší obsah kofeinu, poskytují aromatickou a hedvábnou chuť.

Venezuelská káva je nezaměnitelná pro svoji chuť s ostatními latinskoamerickými zrny. Má aromatickou vůni a sladkou chuť, její zrna jsou nažloutlá, velká a vyrovnaná. Nejvýznamnějším obchodním druhem je odrůda "caracas". Venezuelská káva je vhodná do směsí i na přípravu čisté odrůdové kávy. Vyváží se do Ruska a do Kolumbie, kde se ovšem jen přebalí a exportuje se dále na světové trhy.

 Z afrických káv stojí za zmínku jistě kávy z Etiopie. Jedná se o zrna, která mají vínové aroma a bohatou, harmonickou a plnou chuť. Podle slov odborníků je možné zařadit etiopská kávová zrna do kategorie nejlepších na světě. Zrna z nejvýše položeného pěstitelského místa jsou podobná jemenským zrnům "Mokka" a jsou označována jako Longberry a Shortberry. Více se cení Longberry pro své vínové výrazně kořenité, skvělé aroma. Někdy se těmto zrnům říká "Etiopská mokka". Vyváží se do Japonska, Francie a Německa. Etiopská kávová zrna by se neměla příliš pražit, aby neztratila svůj osobitý charakter.

Další úžasnou africkou kávou je známá keňská káva, odborníci preferují především tu, z vysokohorských poloh, která má plnou a bohatou chuť, jemnou ovocnou příchuť a správnou kyselost. Přáním mnohých z nás je ochutnat keňskou kávu, neboť splňuje všechny požadavky, které od výborné kávy člověk očekává.

 Chuťově podobná jako etiopská Mokka je jemenská Mokka. Má vynikající kvalitu, která je dána druhem arabica a také technologií zpracování. Plody se ponechají na rostlině tak dlouho, dokud úplně nedozrají, pak se nechají opadat na připravené rohože. Dokonale zralé plody mají vysoký obsah sacharidů. Káva Mokka má dokonale jemnou chuť, bohatou kyselost a nepopsatelnou exotickou ostrost. Má tradičně kořeněné aroma a čokoládovou příchuť. Na obchodní trhy se Mokka dodává také označená jako Longberry a Shortberry, ale ve velmi rozdílné jakosti.

Dále můžeme zmínit havajskou kávu Kona, která je velmi ceněna pro svoji vzácnost. Zrnka mají vyrovnanou velikost a jsou na pohled velmi hezká a lesklá, jsou lépe tvarovaná než všechna ostatní zrna. Mají modrozelenou barvu, která skladováním žloutne. Káva má velmi jemné aroma, plnou chuť a oříškovou příchuť. Někteří odborníci cítí v této měkké a přirozeně vyvážené kávě chuť skořice. Pravá zrna Kony se ale dají jen velmi těžko sehnat, většina kávových zrn s označením "Kona" mají sotva 5 procentní zastoupení pravé havajské Kony.

Oblasti pěstování

Kolumbie - Za jednoho z největších světových výrobců jakostních kávových zrn je považována Kolumbie. Oblasti, ve kterých se kávovníky pěstují se rozprostírají od výběžků And až ke Kordillerám. Je tady velmi rozdílné mikroklima, díky kterému dozrávají plody kávovníků v různou dobu a to umožňuje jejich sběr po celý rok. Kolumbie má velkou výhodu, že se nemusí obávat mrazů na které jsou kávovníky velmi citlivé, mráz způsobuje jejich uhynutí. Ve velké míře se pěstuje několik variant arabského kávovníku, robusta je zastoupena méně. Zrna jsou zpracovávána mokrou metodou, protože v této oblasti je dostatek vodních toků. Zachování kvality kávových zrn je prioritou pro národní hospodářství a velmi se dbá na to, aby se do země nezavlekla infekce nebo nemoci, které by mohly napadnout a zničit kávovníkové plantáže. V této souvislosti musíme zmínit "perličku", při vjezdu do této země jsou všechna auta na hranicích pečlivě dezinfikována.

Angola - v této oblasti pěstuje snad nejkvalitnější robusta, je zastoupena 98 procenty z celkové produkce kávy. Angolská káva má drobné až střední zrno a obsahuje i zrna perlová. Zpracovává se pouze suchou metodou.

Indonésie - v Indonésii je vlivem zvětralého sopečného povrchu nejúrodnější půda pro kávovníky. V 17. století je sem dovezli Holanďané a už roku 1712 se v Amsterodamu prodávala první káva. Nejdůležitějšími pěstiteli v této oblasti je Jáva, Sumatra, Celebes a Flores. Domorodí obyvatelé tu rádi pijí kávu na arabský způsob nežli kávu připravovanou evropsky. Významným producentem je také Tchán-wan, ale jejich káva se vždy stačila zkonzumovat na domácím trhu. Také Vietnam se stal jedním z významných pěstitelů kávy, ovšem tady lidé raději pijí čaj, takže téměř všechna produkce kávy jde na vývoz.

Bolívie - v Bolívii se kávovníky pěstují ve vysokých polohách, metropole je důležitým obchodním centrem s kávou. V této zemi se začali zabývat komerčním pěstováním kávy až v polovině 20. století. Zajímavostí je, že kdysi se na farmách pěstovaly ozdobné živé ploty z kávovníkových keřů. Co se týče kávy, nepatří chuťově ke špičkovým kvalitám a jsou poměrně dost hořké.

Pobřeží slonoviny - Pobřeží slonoviny je státem, který nikdy nepatřil k výrobcům špičkové kávy. Zmiňujeme se o něm pouze v souvislosti s tím, že se v této oblasti pěstuje kávovník liberica a robusta, která se přidává do levnějších směsí kávy a především se využívá při výrobě instantních káv. V současné době směřuje 80 procent této produkce také do Evropy, hlavně do zemí Evropské unie. Je tedy velmi pravděpodobné, že pokud budeme pít standardní kávu, že půjde o zrna z Pobřeží slonoviny.

Etiopie - Přeskočíme několik méně významných pěstitelů, jakými je Burundi, Gabun a Guinea a dostáváme s do pravlasti kávovníku. Správně, jsme v Etiopii. V literatuře se uvádí, že slovo káva je odvozeno od etiopské provincie Kaffa, kde dodnes rostou kávovníky divoce a poskytují vynikající zrna, s vínovým aroma. Etiopie je významným producentem kávy na světových trzích a na africkém kontinentu je hlavním pěstitelem arabiky, i když v této oblasti rostou všechny druhy kávovníků. Zrna se zpracovávají suchou i mokrou metodou. Podle příslušné kvality se třídí na hard, soft a mild, přičemž označení mild znamená nejvyšší chuťovou kvalitu exportní kávy. Domácí spotřeba kávy je snad nejvyšší ze všech afrických států, káva se na venkově pije připravená s bylinkami. Poslední dobou se kávovníky začaly zanedbávat, protože jejich pěstování začíná ustupovat katovým keřům, jehož listy se žvýkají pro jejich povzbuzující účinky.

Salvador - Zajímavá je jedna z nejmenších zemí v oblasti Střední Ameriky a tou je Salvádor. První kávovníky v zemi vysadili indiáni. Pěstuje se tu několik variant arabiky. Tato země se v posledních letech potýkala s problémy, které nepřímo i přímo ovlivnily pěstování kávovníků, nejprve to byla válka a s ní rozšíření škůdců, pak se situace zhoršila zvýšením daní na vývoz kávy. Přesto Salvádor produkuje kávu s typickou chutí, po které je značná poptávka.

Uganda - Ještě se zmíníme o největším producentu robusty ve východní Africe a tím je Uganda, kávovník se tu pěstuje už od roku 1860. Zrna robusty se sbírají v průběhu celého roku, ale problémem kávového průmyslu je, že tu nejsou vybudované dopravní komunikace k expedičním přístavům v Keni.

Austrálie - Za zmínku stojí ještě Austrálie, která vůbec nemá ideální podmínky pro pěstování kávovníků a přesto produkuje velmi kvalitní zrna. Jedná se výhradně o arabiku Bourbon. Káva z těchto zrn má velice nízký obsah kofeinu, je lehce nahořklá a chuťově jemná. Bohužel australská zrna se vyvážejí pouze ve velmi omezeném množství, protože produkce je limitována vysokými finančními náklady potřebnými na pěstování. V extrémních podmínkách, které tu panují není možné nasadit česací stroje a ruční práce tyto náklady ještě zvyšuje.

Jemen - A při našem putování pěstitelskými oblastmi kávovníku jsme se dostali až do Jemenu, země, která je stejně jako Etiopie označována za pravlast této rostliny. První sazenice tu byly vysazeny v okolí přístavu Mokka a podle toho dostala kávová zrna i své jméno. Je tu malé množství srážek a také málo obdělané půdy a tak se kávovníky pěstují na terasách, aby se vše maximálně využilo. Pěstují se převážně 2 odrůdy arabiky, Bourbon a Typica. I nejjemnější odrůdy jakými jsou Mocca Extra se zpracovávají pouze suchou metodou, vysušené oplodí se odstraňuje klasickým způsobem a to omíláním mezi mlýnskými kameny. Zrna se většinou používají do kvalitních směsí. Kávovníková zrna s nízkým obsahem kofeinu jsou na trhy připravovaná v prosinci. I v Jemenu začínají kávovníkové plantáže ustupovat keři kata. Někde se dokonce kávovníky vytrhávají a ničí, což představuje obrovské škody.

Indie - Přeskočíme nyní do Asie a povíme si o pěstování kávy a hlavně o velmi neobvyklém zpracování kávových zrn v Indii. Podle pověstí přinesl do Indie první kávovníková semena poutník z Jemenu už v roce 1670. Zasadil je poblíž pahorku Maisúr, tato oblast je dodnes největším producentem v Indii. Pěstují se tu druhy arabiky i robusty. Z Indie se vyváží nejkvalitnější zrna a pro domácí obyvatele se méně kvalitní káva dováží. Indická zrna jsou pro milovníky kávy zajímavá ještě z jednoho důvodu a tím je speciální způsob přípravy tzv. "monsooning". O co vlastně jde? V dobách, kdy se vzdálenosti z Indie do Evropy překonávaly na plachetnicích, byla kávová zrna na lodích delší čas vystavena působení vysoké vlhkosti, díky které změnila svou barvu i chuť. Ale spotřebitelé si na ni zvykli a vyžadovali ji i po té, když už vzdálenosti byly překonány za mnohem kratší dobu, než bylo původních několik měsíců. Aby zrna získala charakteristické znaky, provádí se ono takzvané "monzunování". V období monzunů jsou zrna rozprostřena ve vrstvách a vystavena působení vlhkého vzduchu, poté se na ně nechá působit asi 7 týdnů monzunový vítr. Spotřebitelé tak nakonec dostávají svou kávu, na kterou jsou zvyklí.

Jamajka - Další zastávku při putování po zemích pěstujících kávu uděláme na Jamajce. Odtud pochází proslulá káva Blue Mountain. První kávovníky se sem dostaly z Martiniku a jejich pěstování se slibně rozbíhalo,ale bylo přerušeno záplavami. Po obnovení produkce kávy došlo k výraznému zhoršení kvality a protože odběratelé začali váhat s obnovou smluv, byla zřízena Jamajská kávová komise, která měla za úkol kávový průmysl oživit. To se během dvaceti let podařilo a přispělo k tomu i zdejší podnebí, které má pro kávovníky ideální podmínky, tropické klima a dobře propustná úrodná půda. Káva Blue Mountain se pěstuje v nadmořské výšce až 2100 metrů. Jamajčané zakládají terasovité plantáže a pěstují smíšené kultury, takže káva roste dohromady s banány a avokádem.

Ekvádor - V Ekvádoru kávovníkům konkuruje pěstování rýže a kakaa, přesto je tu pěstován druh arabiky a jeho nejlepší zrna pochází z andských vysočin. Menší plantáže se rozprostírají i na ostrově Galapágy, který je v povědomí lidí znám spíše jako ráj želv sloních. Protože jde o oblast s unikátními rostlinami i živočichy, prohlásila ekvádorská vláda Galapágy za národní park, což má za následek, že se tu nesmí kultivovat nová půda a rozšiřovat stávající plantáže. Kávovníky jsou tu pěstovány bez použití jakékoli chemie a jejich zrna jsou považována za vysoce kvalitní. Produkce kávy z Galapág je pokládána za ekologickou.

Guatemala - Další karibskou zemí je Guatemala, v polovině 18. století přivezli první keře kávovníku jezuité, o sto let později tady němečtí přistěhovalci založili kávový průmysl. Většina drobných producentů jsou potomci Mayů. Jejich pěstování je podporováno finančními prostředky z pomocného fondu, který byl zřízen Spojenými státy na podporu pěstování labužnické kávy na malých plantážích.

Havaj - Poslední zemí o které budeme mluvit v souvislosti s pěstováním kávy je Havaj. Je spolkovým státem USA a pro pěstování kávovníků má význam ostrov Havaj a Oahu. Kávovníky se už od počátku 19. století pěstují v okolí sopečných svahů v západní zóně Kona. Klimatické podmínky pro pěstování kávovníků jsou tu naprosto ideální. Nehrozí tu mrazy a obloha je v odpoledních hodinách pravidelně oblačná, takže mraky zastiňují kávovníkové rostliny. Za nejlepší druh je označováno zrno Kona, které tady dosahuje nejvyšších hektarových výnosů na světě. Hlavními odběrateli kávy jsou Spojené státy a Filipíny. Znalci charakterizují kávová zrnka arabiky Kona tvarově jako nejkrásnější na světě. Také ze všech produkčních států podléhá havajský kávový průmysl nejpřísnějším kontrolním opatřením.

Brazílie - Brazílie je zemí, kde se stala káva hlavním exportním produktem a tato největší jihoamerická země je nejdůležitější pěstitelskou oblastí. Je právem nazývána "králem" kávového trhu. Jsou tu mimořádně příznivé podmínky pro pěstování kávovníků a navíc se tu nachází tři klimatická pásma: rovníkové, subtropické a mírné. Asi tři čtvrtiny z celkové produkce kávy pochází od drobných pěstitelů. Pěstuje se velké množství variant arabiky, kávová zrna jsou potom na světovém trhu označována jako "Brazils".

Keňa - Dalším významným africkým producentem kávy je Keňa. V 19. století sem byly přivezeny semena a sazenice etiopských kultivarů, ale až ve 20. století odrůdy arabiky Bourbon. Kávovníkové plantáže leží v okruhu kolem sopky Kilimandžáro. Keňská káva z vysokých nadmořských výšek je považována za jednu z nejkvalitnějších káv. Keňa se řadí mezi významné pěstitele arabiky, robusta zaujímá v celkové produkci asi jen 1 procento. Keňská vláda bere pěstování kávy velmi vážně, je tu dokonce zakázáno jakýmkoli způsobem likvidovat kávovníkové plantáže. Žádná jiná země nepěstuje a neprodává kávu tak důsledně jako právě Keňa. Obchodními centry jsou města Nairobi a Mombasa, která je i vývozním přístavem. Musíme uvést ještě jednu zajímavost a sice, že pěstováním a zpracováním keňské kávy se zabýval dokonce Hollywood a to ve velmi známém filmu "Vzpomínky na Afriku" s Meryl Streep. V tomto filmu jsme mohli nejen obdivovat nádhernou scenérii keňské přírody, ale mohli jsme na vlastní oči vidět všechno co souviselo s kávou, od vysazování kávovníků na plantážích, přes sběr kávy a její zpracování až po expedici kávových žoků.

Venezuela - Venezuela je zemí, kde se kávovníky pěstují už od poloviny 18. století a pocházejí odtud znamenitá zrna. Ovšem hlavním exportním artiklem je tu samozřejmě ropa a tak má pěstování kávovníků velmi silného konkurenta. Kromě toho je pěstování kávovníků komplikované a netypické, protože plantáže položené na svazích hor se musí uměle zavlažovat. Z Jižní Ameriky a jejích přilehlých ostrovů se nyní přeneseme do dalšího významného kávového světadílu a tím je Afrika. Káva se tu pěstuje ve všech středoafrických a jihoafrických státech a také podél celého východního pobřeží. Někde je produkce kávy významná a tam se o ní zmíníme, v ostatních státech je pěstování kávovníků minimální.

Peru - Zastavíme se ještě ve dvou jihoamerických státech. Prvním je Peru. Je to země zmítaná neustálými válečnými konflikty, mafiemi a drogovými pašeráky. Odhaduje se, že pokud by nastala politická a hospodářská stabilita, mohlo by se Peru stát významnou pěstitelskou oblastí. Zatím je ovšem 98 procent produkce kultivováno drobnými zemědělci v malých lesních oblastech. Kávovníky mají v Peru velkého konkurenta a tím jsou kakaovníky, které se tu pěstují na rozsáhlých plochách.

Kostarika - První středoamerickou zemí, která začala ve velkém pěstovat kávu byla Kostarika. Byly tu optimální podmínky, půda sopečného původu a dobře propustná. V dnešní době se počet kávovníků se odhaduje na 400 miliónů, zatímco obyvatel tu žije tři a půl miliónu. Funguje tu dobře zorganizovaná velkovýroba kávovníků. Neobvyklé je, že v zemi je zakázáno pěstovat kávu robustu.

Mexiko - Čtvrtým největším producentem kávy mezi pěstiteli Jižní a Střední Ameriky je Mexiko. Kávovníky se tady pěstují od konce 18. století. Původně významné velké plantáže dnes ustoupily malým rolníkům. Nejlepší pěstitelské oblasti Chiapas a Oaxaca jsou na jihu země,odtud pochází i známá ušlechtilá odrůda kávy Pluma. V ostatních zemích Karibiku není pěstování kávy tolik významné. Jedná se o malé oblasti, které jsou ale schopny vypěstovat kávy dobré kvality. Většina kávovníků sem byla původně dovezena původně z Martiniku, který od pěstování kávy upustil po tom, co plantáže byly zničeny škůdci.